Také jste unavení z toho, jak se vaše plány stále dokola hroutí?

Před šesti lety jsem prožívala z dnešního pohledu docela pěkné období, kdy jsem se radostně sžívala 
s poměrně novým partnerem, moje děti byly ve školním věku, takže už do určité míry samostatné, a zaučovala jsem se v novém druhu práce. Také jsem v té době pojala myšlenku založit si kapelu. Takže spousta podnětů k seberozvoji 😊. 

Přesto, že se mi nedělo nic výrazně nepříznivého, bylo toho všeho najednou docela dost, a když se různé věci začaly sypat a do toho jsem ještě dostala nějakou virózu, kvůli které jsem nemohla uskutečnit další plány, bylo mi z toho psychicky dosti nedobře. Zároveň jsem ale věděla, že vlastně na to všechno nejsem sama, že je tu Bůh-vesmír-příroda-něco, co mi pomáhá. Jenže něco jiného je vědět, a něco jiného je opravdu prožívat. Po pravdě řečeno jsem tomu něčemu nade mnou tak trochu zazlívala, že mi nejde na ruku, nebo dokonce že mi přímo hází klacky pod nohy.  Zkrátka to prožívání mi ještě moc nešlo… 

Tehdy jsem nečekaně dostala možnost se ze svých pocitů vyzpívat (na kytarovou improvizaci plzeňského kytaristy Carlose Sancheze), a i to vlastně svým způsobem byla ruka podaná shůry. Dnes už takové "běžné nepohody" takto dramaticky neprožívám, už jsem si zvnitřnila, že co má být, to bude, a pokud to nemá být, tak by mi to stejně nic dobrého nepřineslo. Přesto si někdy tu tehdejší nahrávku ráda poslechnu pro připomenutí. Jestli vás zajímá, můžete si ji poslechnout také.