Ještě to není dokonalé. No a?

SLYŠÍM, ŽE TO NENÍ DOKONALÉ, TAK RADĚJI PŘESTANU (nebo ani nezačnu).

Takhle uvažuje spousta lidí, kteří by si moc rádi zpívali, ale mají v sobě nastaveno, že se musí projevovat jedině bez nejmenší vady na kráse, jinak je lépe rovnou mlčet. A tak mlčí.

Přijely za mnou na víkend dvě ženy (maminka s dospělou dcerou), které to měly podobně. 

Na začátku - každou chvíli přeruší zpěv s tím, že to bylo hrozné. Když dozpívají a ptám se, jak se při zpěvu cítily, říkají, že to bylo lepší, ale ne dokonalé. Nejde jim ovládat svůj hlas, protože ho nemají opřený. Nemají uši navyklé naslouchání výšce tónu, takže intonace je všelijaká.

Po dvou dnech (každá 2x 3 lekce, 1 společná na sluch) obě zpívají 2 oblíbené (každá jiné) písničky, a to ne úplně lehké, rozumějí dechové opoře a twangu, a díky tomu si písničku můžou pěkně užít a také se udržet v tónině. "Vychází ze mě věci, které bych nikdy nebyla řekla, že jich jsem schopná. To teda wow!", říká dcera. "Vidím, jaké dělám pokroky, chci ve zpívání pokračovat. Jde to i online?", ptá se maminka.

A později v sms: "... Styl, kterým to učíš, je báječný. Moc nám to dalo, především radost ze sebe samé a taky pozitivní náhled na to, že je to možné, a motivaci v tom pokračovat."

Přijely až od Brna, a já jsem jim moc vděčná za další kolo zázraků, kterých jsem při své práci svědkem. Děkuji za tu radost! 

Máte také chuť to v sobě proměnit? Ráda vám pomůžu.