Překvapení na workshopu

Nesmírně mě naplňuje zpívat a tvořit. Ale úplně stejně intenzivně, i když zase jiným způsobem, prožívám tu nádheru práce s lidmi, kteří když přijdou na workshop, nevydají hlasitější zvuk než vánek v korunách stromů, a pak odcházejí prozpěvujíce si hlasem jako zvon. Miluju tu proměnu z "mám slabý hlas a bojím se" na "No teda, to jsem vůbec netušila,že tohle ve mně je!"

I zkrácená verze workshopu v Plzni minulý týden se ukázala být dostatečně dlouhá na to, aby si účastnice sáhly na zjištění, že se hodně mýlily, když svůj hlas popisovaly jako slabý, a že když "vypnu hlavu", tak už hlasu nic nebrání volně znít. Přestat se snažit kontrolovat hlas rozumem je totiž u většiny lidí téměř jediná překážka na cestě ke zvučnosti bez námahy – je to ale také překážka – zvlášť u racionálně založených lidí – obzvláště zapeklitá.

Přesto se to i za tu krátkou dobu většině podařilo, a závěrečným zpěvem na konci akce se místnost krásně rozezvučela. Moc se těším na další workshop, tentokrát v krásném sále U Antošů v Jirnech u Prahy. Chcete-li být u toho také, zde jsou informace a přihláška. Tak na viděnou! ☺︎