en-Vy neznáte Maxe Brauna? Aneb óda na varhany

11/12/2023

Vždycky jsem milovala zvuk kostelních varhan. Jejich velebný, vznešený, ohromující zvuk umocněný akustikou kostela mě hluboce niterně oslovuje. Kdykoli jsem šla kolem nějakého kostela a zevnitř se linula varhanní hudba, nedalo mi to, abych se nezastavila nebo nešla dovnitř a neposlouchala. Dostala jsem dokonce kdysi od rodičů dlouhohrající desku s varhanními skladbami, a tu když jsem si pustila, propadla jsem se do nějaké jiné dimenze. 

Dostala jsem dokonce párkrát šanci si na opravdické varhany i zahrát - v kostele Sázavského kláštera, když jsem tam o prázdninách prováděla a bylo třeba zaskočit za varhanici při mši. Bohužel jsem ale byla velmi liknavou žačkou, pokud jde o hru na klavír, takže o nějaké budoucí hře na varhany nemohlo být řeči. 

Ovšem jednoho dne jsem si pořídila klávesy, a na nich objevila mezi spoustou jiných volitelných nástrojů i kostelní varhany. Jaká nádhera moci si doma sama vyluzovat ty majestátní tóny a harmonie. Tedy... tady je takový menší kamínek úrazu, protože nepřílišná zběhlost ve stupnicích a akordech mým prstům poněkud brání v rozletu. 

No ale majíc na paměti své nové heslo "dokonale nedokonalá", vzpomněla jsem si dnes na film Roztomilý člověk (1941), kde Oldřich Nový předstíral, že je (neexistující) slavný hudební skladatel Max Braun a na žádost přítomných "zaimprovizoval" na piano (na jeho krátké "vystoupení" se můžete podívat zde), a
s gustem jsem se posadila k nástroji a užila si svou maxbraunovskou improvizaci. A teď si ještě užiju to, že své nedokonalé dílko zde zveřejním. Jak se vám líbí? ☺︎